Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Dramatik Ladislav Stroupežnický: autor veseloher (Naši furianti aj.) a historických her
Hoffmannová, Jana ; Hoffmann, B.
Z díla prvního českého realistického dramatika dosud žije hlavně veselohra Naši furianti; její význam spočívá především v tom, že zde byl na jevišti poprvé představen reálný obraz české vesnice, života prostých venkovanů ve 2. polovině 19. století. Komické dialogy „furiantů“ se vyznačují i jazykovým realismem – dramatik vložil do úst svých vesničanů reálnou kombinaci obecné češtiny a některých jihozápadočeských regionalismů; jedna z postav je navíc nositelkou chodského dialektu. Prostřednictvím realistických popisů i prostřednictvím osobitého vyjadřování jsou charakterizovány také postavy v další hře ze Stroupežnického současnosti, v dramatu Václav Hrobčický z Hrobčic (řeč postav tu vystihuje i sociální rozdíly mezi nimi). V historických veselohrách Zvíkovský rarášek a Paní mincmistrová se dramatik – inspirován četbou Pamětí Mikuláše Dačického z Heslova, renesančního vzdělance (žil v letech 1555–1626) – pokusil o zajímavou stylizaci dobového jazyka.
Angažované drama všedního dne (Francouzské sociálně angažované drama přelomu 19. a 20. století)
Vokáč, Tomáš ; Just, Vladimír (vedoucí práce) ; Christov, Petr (oponent) ; Kyloušek, Petr (oponent)
Mgr. Tomáš Vokáč Angažované drama všedního dne (Francouzské sociálně angažované drama přelomu 19. a 20. století) Disertační práce Abstrakt Práce popisuje zásadní ontologickou proměnu charakteru francouzského dramatu na přelomu 19. a 20. století a na základě analýzy příkladových dramat určuje sociálně angažovanou a společensko-kritickou tematiku, které je východiskem pro moderní francouzské drama 20. století. Práce definuje základní vývojovou linii společensky angažovaného dramatu, která začíná tvorbou naturalistických autorů Émila Zoly a bratrů Goncourtů, pokračuje v podobě dramatiky Henryho Becquea, odhaluje divadelní autory seskupené kolem Théâtre Libre André Antoinea, především dílo Jean Julliena a jeho teorii "živého divadla" a vyúsťuje v definici dramatu Eugèna Brieuxe, Françoise de Curela a částečně i Octava Mirbeaua. Jako pandán k této linii je pak popsán opačný charakter francouzského divadla a dramatu konce století. Práce nabízí srovnání s dobovým vlivem bulvárních a subvencovaných divadel, odkazuje k symbolistickému divadlu, k tvorbě pozdních parnasistů a detailněji popisuje drama veršovaného neoromantismu prezentované tvorbou Edmonda Rostanda, Jean Richepina a dílčím způsobem i Théodora de Banvillea. Zároveň práce zasazuje linii sociálně angažovaného dramatu do kontextů myšlenek moderny v...

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.